O třetí adventní neděli, nazývané stříbrná, střídá fialovou svíčku na adventním věnci růžová barva, která symbolizuje naději a radost z blížícího se Kristova narození. Tato svíce, zvaná pastýřská, představuje Krista jako ochránce a starostlivého pastýře.

Naši předkové využívali třetí adventní neděli k výzdobě domácnosti a výrobě ozdob na vánoční stromeček i na štědrovečerní stůl. Oblíbené byly ozdoby ze slámy nebo papíru. Ženy také háčkovaly zvonečky, vyšívaly slavnostní ubrusy a vytvářely ozdoby ze zbytků látek, zatímco muži vyřezávali ozdobičky ze dřeva. Mezi tradiční ozdoby patří i vizovické pečivo, které je známé už od středověku. Křehké skleněné ozdoby se začaly používat až koncem 19. století. Nejprve šlo o motivy navlékané z drobných skleněných perliček, a teprve o něco později se ozdoby začaly vyrábět z foukaného skla.

K výzdobě patří i jmelí, jehož tradice sahá až ke starým Keltům. Jmelí přináší do domu štěstí, lásku a požehnání, zejména pokud bylo darováno. Podle zvyklosti se mělo pověsit nad dveře, kde mělo zůstat po celý rok, dokud nedostaneme nové. Polibek pod jmelím na Štědrý den přináší partnerům lásku na celý rok. Mezi oblíbené vánoční rostliny patří i vánoční hvězda, brambořík, vánoční kaktus či cesmína.

Dnes si podle našeho návodu můžete připravit lahodný adventní bylinkový punč, který vás nejen zahřeje, ale také vnese do vašeho domova sváteční vůni směsi bylin, koření a plodů.

Druhá adventní neděle, zvaná též bronzová, patří druhé fialové svíčce na adventním věnci. Tato svíce se nazývá betlémská a symbolizuje lásku, mír a porozumění.

Advent je čas plný zvyků, svátků a činností, které zpříjemňovaly přípravy a čekání na Vánoce. Oblíbené byly dračky (draní peří) a přástky (předení lnu), při nichž si ženy a dívky vyprávěly pohádky a příběhy, hrály hry, zpívaly a četly z lidových kalendářů. Tradice adventních kalendářů sahá do konce 19. století. Tehdy připomínaly církevní svátky a biblické události a jejich podoba se postupně proměnila z básničkových a povídkových vystřihovánek na kalendáře s políčky zaplněnými čokoládou a hračkami.

Advent byl také časem obchůzek maskovaných postav, jako svatá Barbora, svatý Mikuláš či svatá Lucie, které obdarovávaly děti a zároveň kontrolovaly jejich chování. Barborky chodily vesnicí 4. prosince a měly na sobě bílé šaty, přes obličej závoj nebo sčesané vlasy a na hlavě věneček. Nosily s sebou košík se sladkostmi, ovocem a metličku. Mikuláš obcházel domovy 5. prosince za doprovodu anděla a čerta – tento zvyk přetrval až do dnešních dnů. Průvody Lucek procházely vesnicemi 13. prosince. Dívky na sobě měly bílé šaty, na hlavě věneček, šátek, čepec nebo malý hrnec a na obličeji masku s bílým zobákem. Lucky kontrolovaly, jak je v domácnostech uklizeno, a strašily celé rodiny.

Na druhou adventní neděli jsme pro vás připravili návod na bylinkovou purpuru, která provoní váš domov a přinese k vám sváteční atmosféru.

Čtyři týdny před Štědrým dnem začíná advent, kouzelný čas očekávání Vánoc, plný tradic a příprav.
Domácnosti i ulice se pomalu halí do sváteční atmosféry, na náměstích a návsích se rozsvěcují vánoční stromy a domovy provoní cukroví a jehličí.

První adventní neděli, označovanou jako železnou, zapalujeme první svíčku na adventním věnci. Má fialovou barvu a nazývá se svíce proroků. V liturgii odkazuje na proroky, kteří předpověděli narození Krista. Tradice adventního věnce vznikla v Hamburku, kde se v roce 1838 objevil první adventní věnec, vyřezaný ze dřeva. Visel na dveřích spolu s pokladničkou pro opuštěné a chudé děti.

Dnes se tradiční adventní věnce vyrábějí ze stálezeleného chvojí a zdobí je čtyři svíčky symbolizující čtyři adventní neděle. Podle křesťanské liturgie jsou tři svíčky fialové a jedna růžová – tu zapalujeme třetí neděli. Kruhový tvar věnce vystihuje jednotu, vzkříšení a věčný život. Na věnec můžeme přidat šišky, jablíčka a ořechy, představující skrytá přání.

První nedělí adventní začíná i církevní rok.
V tomto týdnu začínají hospodyně péct cukroví. Podle tradice by ho mělo být dvanáct druhů – za každý měsíc v roce jeden. Cukroví se dříve zavěšovalo na dveře, okna nebo do chlévů jako ochrana před zlými silami. Od 19. století se připravovalo ze surovin jako mouka, med, jablka, švestky a ořechy, a nechyběl ani pepř nebo česnek.

Cukroví se mělo péct výhradně z mouky z vlastní úrody pro zajištění hojnosti v příštím roce. Oblíbené byly karamelky, medáky, zázvorky, anýzové preclíčky a marcipánky. Hospodyně pekly i slané druhy cukroví, nejčastěji škvarkové nebo sádlová očka.