Celostní léčebný systém Hildegardy z Bingenu

Tato bylinkářka, léčitelka, mystička, vizionářka a členka benediktinského řádu disponovala léčitelskými schopnostmi a využívala účinné léčebné postupy, které se opíraly o její komplexní znalosti přírody. Hildegarda z Bingenu položila svými léčitelskými a bylinkářskými doporučeními základy celostního přístupu k lidským nemocem, neboť na člověka a přírodu pohlížela jako na vzájemně neoddělitelný celek. Člověka a jeho tělo považovala za malý svět (mikrokosmos) i za součást vše prostupujícího univerza (makrokosmos). Důraz kladla nejenom na rovnováhu tělesného a duševního stavu, ale i na způsob života, stravovací návyky a existencionální zakotvení člověka ve světě. Hildegarda z Bingenu vnímala a interpretovala jakoukoliv nemoc jako narušení rovnováhy mezi tělem a duší. Podle jejího názoru je nutné nahlížet na harmonický rozvoj člověka jako na celoživotní proces, který zahrnuje mnoho aspektů, v němž podstatnou roli sehrává samostatné rozhodování o zdraví.

Její holistický přístup je založen na 1) správné životosprávě (zdravá, střídmá a vyvážená strava, pitný režim), 2) pravidelnosti v životním stylu (vyvážený rytmus mezi bděním a spánkem a mezi prací a odpočinkem), 3) detoxikaci těla (půst, baňkování nebo léčba pijavicemi) a 4) posílení duše (modlitba, meditace a čerpání energii z přírody a přírodních živlů). Hildegarda integrovala různé léčebné postupy, které jsou dědictvím antického, arabského a středověké myšlení. Rozšířila je o vlastní znalosti léčivých rostlin, které získala v klášterní bylinkové zahradě. Znalost bylin a rostlin vědomě využívala k léčbě, neboť benediktinský řád se zaměřoval na péči o nemocné.

Léčivé účinky rostlin a nerostů popsala v několika spisech. Její největší zásluhou je vydání dvou knih o zdravovědě – Causae et curae (Příčiny a léčba) a Physica (Přírodní nauka). Zatímco v Causae et curae shromáždila znalosti o příčinách nemocí a jejich léčbě, v Physica popsala různé způsoby používání rostlin a jejich částí. Hildegarda ve svých dílech shrnula dobové encyklopedické znalosti i praktické používání medicínských a přírodních nauk. Domnívala se, že nemoci jsou odpovědí lidského těla na nedostatek dobrých vlastností, zlozvyky, neřesti, špatné návyky, zlobu, lži, závist nebo pýchu. Důležitost připisovala léčivým rostlinám, které ovlivňují hormonální systém a metabolismus. Rozdělila je na rostliny, které prospívají člověku a přidávají energii, nebo naopak na rostliny, které energii odebírají a mohou ublížit. Ve výživě poukázala na význam špaldy (léčivé obilí), která je teplá, vydatná a jemnější než ostatní druhy obilovin. Upozornila také na fenomén viriditas (zelená životní síla), vitální sílu všeho živého a uzdravující moc přírody. Bez viriditas by neexistoval život v rostlinách, zvířatech ani lidech. Bez viriditas by nebylo možné uzdravení na duchu ani na těle. Dílo Hildegardy z Bingenu vyjadřuje univerzální a nadčasový přístup k nemocím, neboť klade důraz na prevenci, střídmost a užití léčivých rostlin.

O tom, že je odkaz Hildegrady živý i více než po tisíci letech svědčí i to, že knihy o její praxi najdete stále v nabídce knihkupectví. Můžeme doporučit třeba knihu Léčebné umění Hildegardy z Bingenu, v níž najdete najdete stručnou historii používaných rostlin a bylin, stejně jako metody a léčivé prostředky z Hildegardiny praxe.