Magické bylinné slunovratové rituály

V tomto období se odpradávna chodilo na „kouzelné zeliny“, všechny bylinkářky čekaly až zase vyjdou na noční sběr, neboť věřily, že bylinky v této noci nasbírané mají tu největší léčebnou sílu a disponují kouzelnou mocí.  Zní to skoro pohádkově, ale věřte, že bylinky sbírané v tomto období mají opravdu něco navíc. Výzkumy dokázaly, že u bylin, které potřebují intenzivnější sluneční záření, je koncentrace účinných léčivých látek v této době nejvyšší. K času Slunovratu a ke svatojánské noci plné kouzel a zázraků se váže hned několik starých tradic, které vám představíme.

Devatero kvítí

Naše prabáby, které uměly využívat sílu bylin a měly velké znalosti o jejich účincích, se v podvečer letního slunovratu nebo o svatojánské noci vydávaly na noční sběr devatera kvítí. Na sběr bylin sebou brávaly také mladé dívky, aby je zasvětily a předaly jim své bylinkářské znalosti. Devatero kvítí pak sušily na čaj, nakládaly do olejů, aby z nich během roku vyráběly masti a jiné bylinkové lektvary. Říká se, že bylinky nasbírané v tomto čase také při usušení nejvíce voní.

A které byliny patří mezi devatero kvítí? Vlastně všechny, které právě rostou. Může to být třeba řebříček, květ černého bezu, třezalka, list maliníku, květ chrpy, heřmánek, jetel luční, kontryhel nebo kousek kapradí. Záleží jen na Vás, která rostlinka k Vám promluví.

Svatojánský věneček

Z devatero nasbíraného kvítí si pak mladá svobodná děvčata uvila věnce, které si vložila pod polštář do postele a spala na nich. Jedna bylina nesměla ve věnečku určitě chybět, a to třezalka, která se používala v milostné magii.

Další den hned po probuzení svobodné dívky házely věnce na stromy. Když se věneček zachytil o větev, znamenalo to, že se dívka do roka vdá. Počet hodů, které dívka provedla, než se věneček zachytil o větev stromu, znamenal počet let zbývajících do vdavek.

Škapulíř pro ochranu z devatera kvítí

Devatero kvítí se také vkládalo do středu malého čtvercového plátýnka světlé barvy. Rohy čtverce znázorňovaly čtyři roční období, tedy celý roční cyklus. Plátýnko s vloženými bylinkami se pak svázalo šňůrkou v malý škapulíř, který měl magickou a ochrannou funkci a zaručoval ochranu před zlými silami.

Při vkládání devatera bylin do škapulíře se vždy dodržovala intimní atmosféra s myšlenkou, že do škapulíře ženy vkládaly své tajné přání, sny a tužby. Škapulíř pak nosily na krku či v kapse nebo jej vkládaly pod polštář. Jeho ochranná moc trvala po celý rok. O svátku svatého Jána se pak rituálně spálil v ohni, který vše špatné pohltí. Při vhazování škapulíře do ohně, vždy ženy říkaly: „To, co spaluji, toho se zbavuji“. Zbavily se tak všech špatných sil a negativních zážitků z loňského roku, které na sebe škapulíř převzal. Následně ženy svázaly nový škapulíř a tím vstoupily do dalšího roku s novou jistotou magické ochrany.

Vydejte se také 23. června na svou noční procházku v přírodě. Možná nenajdete poklad, ale ucítíte sílu a energii této magické noci. Nemusíte se bát, protože na cestu Vám posvítí a správný směr ukáží světlušky neboli svatojánské mušky, které ve tmě září jen v tomto čase.

Svatojánská rosa

Sbírání ranní rosy patří k dalším krásným prastarým svatojánským zvykům. Vykonával se časně zrána při východu slunce. Věřilo se totiž, že ranní rosa nasbíraná v den svatého Jána má omlazující, silně léčivou moc a prospívá kráse a mládí žen. Každá žena proto toužila svatojánskou ranní rosu mít.

            Mladé dívky i zralé ženy si uvázaly bílé plátýnko kolem kotníků a bosy se prošly po kvetoucí louce. Pomocí plátýnka tak sesbíraly ranní svatojánskou rosu. Mokré plátýnko od rosy pak vyždímaly do skleniček a uzavřely zátkou. Tekutina ve skleničce pak sloužila k léčení a potírání bolavých míst, ale také na vrásky. Byla považována za silně léčivou, ochrannou a magickou tekutinu. V některých krajích se také nahé ženy a děvčata v ranní rose koupala, či alespoň omývala obličej pro mladost, krásu a zdraví.