Masopust: čas naděje, obrody a nového začátku

I když masopust probíhá ještě v zimním období, je spojený s přechodem k předjaří a jaru – s očekávanou změnou přírodního cyklu. Masopust lidé vnímali nejenom jako oslavu, ale především jako příchod periodické obnovy společnosti, probuzení a udržení plodivé síly přírody a také zdůraznění času konce i nového začátku. V masopustních tradicích převládají obyčeje s motivy odehnání a zkrácení zimy, přivolání slunce, plodnosti, blahobytu i ochrany.

Patří k nim obchůzky po domech, masky a maškarní průvody, tance a taneční hry nebo divadelní scénky, které měly poskytnout zábavu před nastávajícím zemědělským rokem. Závěr masopustu znamenal loučení s časem veselí na poměrně dlouhý čas, neboť další uvolnění a obveselení přicházelo prakticky až po ukončení polních prací. K veselí a masopustnímu reji patřilo obřadní jídlo. V usedlostech bohatších sedláků se konaly domácí zabijačky a vepřové hody, které symbolizovaly jejich bohatství a hojnost. O masopustu by se měl každý najíst do sytosti vydatnými a tučnými pokrmy. Ten, kdo zůstane o hladu, bude o hladu a bez síly po celý rok.

Zima, zejména lednový a únorový měsíc, byla našim předkům dlouhá, o to více toužili po rozptýlení. Původně hlavní masopustní zábava začínala v neděli, kdy se konala taneční zábava. V mnoha regionech lidé věřili, že jak vysoko bude selka při tanci vyskakovat, tak vysoko vyroste v daném roce obilí nebo len. K vyvrcholení masopustu dochází v úterý, kdy se pořádaly průvody maškar, v nichž byl zastoupen medvěd, kozel, kůň, čert, řezník, kominík, kramář nebo žid. Většinou se jednalo o obchůzku od domu k domu, v jejímž průběhu se tancovalo, zpívalo a žertovalo na adresu domácích obyvatel. Z tohoto hlediska v masopustu dochází k dočasnému osvobození od stávajícího řádu a běhu věcí, sociální kontroly a hierarchie. Již samotné nasazení masky zvířete přibližuje člověka přírodě a duším mrtvým a umožňuje zajistit úrodu a plodnost.