Mýty a pověsti o léčivých rostlinách

Epos o Gilgamešovi

Léčivá rostlina hraje důležitou roli už v prvním dochovaném textu – v sumerském Eposu o Gilgamešovi. Příběh mimo jiné vypráví o touze Gilgameše po věčném mládí a nesmrtelnosti, a tak se vydává na spletitou cestu za tajemnou magickou rostlinou, která tyto schopnosti má. Plody této rostliny skutečně získá, ale než je stihne použít, jsou pozřeny hadem. Gilgameš nakonec dojde poznání, že život musí končit smrtí a hledání nesmrtelnosti je nesmyslné. Podle dochovaných popisů rostliny a z dalších indicií se došlo k tomu, že vzorem pro tuto magickou rostlinu byl badyáník pravý. Ten je znám pro své hvězdicovité plody – badyán, který používáme hlavně jako koření. Badyán je i výborným prostředkem k podpoře trávení a při nadýmání. V Asii byl často přidáván i do mastí, balzámů a vykuřovadel jako intenzivní vonná složka. Najdete ho i ve voňavén čaji LEROS Očista těla.

Posvátný hloh

Jedním z nejposvátnějších stromů naší historie byl hloh. Ten dnes používáme hlavně na snížení krevního tlaku (třeba v léčivém čaji Alvisan neo), ale v antice byl symbolem plodnosti. Nevěsty se zdobily jeho květy a ženichové si připínali jeho větvičku na šaty. Ovšem s nástupem křesťanství tato tradice vymizela, protože z ostnatých hlohových větví byla údajně upletena Kristova trnová koruna a hloh se tak pro následná století stal symbolem smůly a smrti.

Když v roce 2010 vandalové poškodili jeden prastarý hloh v anglickém Glastonbury, možná ani nevěděli, o jak důležitý strom se jedná. Podle legendy se jedná o potomka stromu, který tu kdysi stával a který vyrostl z hole sv. Josefa z Arimatie. To byl muž, který byl tajným Kristovým učedníkem a po ukřižování svého učitele uložil jeho tělo do hrobky. Později odcestoval do Anglie a zde se stal věrozvěstem. Přijel nejen se svojí hlohovou holí, kterou zabodl do anglické půdy, ale prý i se svatým grálem. To, že je tato legenda stále živá, dokládá starý britský vánoční zvyk, kdy je každoročně z tohoto hlohu uříznuta větévka, která je poslána s přáním všeho dobrého královně. Při štědrovečerní večeři pak zdobí stůl v královském paláci.

Legendární máta

V antické mytologii se objevuje i máta. Podle řecké legendy se bůh podsvětí Hádés zamiloval do nymfy Minthé a ta se stala jeho milenkou. Jeho manželka Persefona na to brzy přišla a milenku proměnila v nízkou nevýznamnou, ale krásně vonící květinu – mátu. Jaký to byl druh máty nevíme, ale zcela jistě se nejednalo o u nás nejznámější mátu peprnou. Ta totiž vznikla křížením pravděpodobně někdy v 17. století, patrně v Anglii. Poprvé ji popsal Carl Linné v roce 1753.

Máta peprná se používá na uvolnění žlučovodů (čaj LEROS Játra a Žlučník) a potlačení křečí během menstruace (čaj Klidná menstruace). Rovněž ji najdeme v mnoha dalších čajových směsí jako složku, která upravu