Síla podzimních kořenů

Rituál kořenářky

Při vyrývání kořenů nezapomeňte na malý rituál: rostlinku vždy nejdříve pochvalte, pohlaďte její listy, požádejte ji o pomoc, sdělte jí, pro jaký účel potřebujete vyrýt její kořen. Vyrývejte jen tolik, kolik potřebujete. Opatrně kořen vytáhněte, oberte z něj zeminu a vraťte ji na místo, kde jste kořen vytáhli. Nezapomeňte poděkovat vrátit drn či hlínu, kterou jste vyryli do země, aby nevznikaly „díry“ v zemi.

Vliv luny

Naši předci vnímali sílu měsíce a v mnohém se řídili jeho fázemi. Na kořeny se chodilo až po úplňku, kdy měsíc ubývá a síla se stahuje zpátky do země. Právě v období ubývajícího měsíce je dobré vyrýt svůj kořen.

Denní doba

Staré kořenářky ctily pravidlo denních a nočních bylin: přes den sbíraly květy a těla rostlin a v noci chodily na kořeny. Jedna stará bylinkářka u nás ve Slezsku mi (pozn. Monice Golasovské-Čechové) dala radu: „Na kořeny choď zásadně před východem, nebo po západu slunce“. Kořen takto vyrytý neztrácí svou sílu načerpanou ze země a traduje se také, že nesmí vidět záři slunce. Ve starých receptech se také dočtete, že kořen nesmí potkat jak slunce, tak vodu. Proto se vykopaný kořen v minulosti vůbec nemyl: hlína se co nejpečlivěji obrala na místě vyrytí a nechala zaschnout. Nakonec se kořen jen okartáčoval od zbytků seschlé hlíny. Dříve se kořeny také nevyrývaly kovovými nástroji. Kov se údajně byliny ani kořene nesměl vůbec dotknout a k vyrývaní kořenů ze země se používalo shozené paroží zvířat. A poslední zásada, kterou já osobně dodržuji, je nevyrývat kořeny po dušičkách (svátku zesnulých) a už vůbec se zemí po tomto svátku nehýbat.