Svátek svatého Řehoře

Svátek svatého Řehoře připadá podle starého církevního kalendáře na 12. března. Tento benediktinský mnich, papež a církevní učitel, který dostal přízvisko Veliký, je uznáván jako patron žáků, učitelů, zpěváků a hudebníků. K svátku svatého Řehoře se váže nejenom řada pranostik o předpokládaném vývoji počasí nebo o příletu ptáků ze zimovišť, ale i lidových slavností a zvyků. Navíc svatý Řehoř vydal nařízení o vyzvánění zvonů při významných událostech. Zvony se začaly zavěšovat do zvoniček, věží kostelů anebo klášterů. Vyzvánění svolávalo věřící k modlitbě a řídilo jejich každodenní život.

Na svátek svatého Řehoře nastávalo období jara a vegetace a začátek zemědělského roku. V polovině března byla již půda rozmrzlá, sedláci proto vyjeli na pole na první orbu po zimě neboli řehořskou voračku. Ostatně jak praví pranostika: „Na svatého Řehoře každý sedlák lenoch, který neoře.“ Jarní orba představovala nejdůležitější zemědělskou činnost, protože ovlivňovala budoucí úrodu. K uctění první orby obcházela jednotlivá stavení ve vesnici maškara, přestrojený mládenec, který měl tvář začernalou nebo zakrytou škraboškou, tělo ovázané žitnou nebo pšeničnou slámou a na hlavě posazenou špičatou čepici ze slámy. Maškaru doprovázela v průvodu omladina, která se oddávala veselí, zpěvu a tanci. Zastavovala se u každého stavení, v němž maškara tančila s hospodyní. Po tanci přála hospodáři a hospodyni dobrou úrodu, hojnost a zdraví pro celé hospodářství. Výslužku z voračky omladina večer snědla a propila v hostinci.

Protože je svatý Řehoř patronem žáků a učitelů, konala se v tento den převážně v městském prostředí kolední obchůzka žáků v doprovodu kantorů zvaná řehořští vojáci. Žáci se přestrojili za řehořské vojáky a učitelé za svatého Řehoře v ornátu s biskupskou berlou a mitrou. Žáci se oblékli do košil a kabátů s výložkami, vyzbrojili se dřevěnými meči a šavlemi, v ruce nesli prapory a na hlavu si posadili vojenské čepice. Žáci předváděli různé scénky, zpívali a recitovali, za což si vykoledovali mince nebo dary. „Dnes jest svatého Řehoře den, zachovává se obyčej ten, že po domech dobrých lidí chudí žáci jdou, se živí, dle starodávní zvyklosti, která není proti ctnosti.“ Kromě toho Řehořovi vojáci před staveními vyzývali rodiče, aby své ratolesti posílali do školy a vedli je ke zbožné výchově. „Pročež páni rodičové, máte-li dítky takové, do školy jich posílejte a na trest školní nedbejte.“ Po ukončení obchůzky se žáci vrátili do školy, kde dostali pohoštění a za vykonanou koledu odměnu. Až do úpravy učitelského služného v roce 1875 (pevné platové třídy učitelů) bývala účast učitelů na řehořské koledě hojná. Kolední dary totiž tvořily podstatnou část příjmů učitelů. V českých zemích pochází nejstarší zmínky o řehořských obchůzkách z 16. století, rozšířily se však zejména během 17. století. Chození učitelů spolu se žáky v řehořské koledě ustávalo na konci 18. století za vlády císaře Josefa II., v 19. století dochází postupně k jejímu úpadku až vymizení.