Čtyři barvy pepře

Obchodní cesta z Indie do Evropy však nebyla vždy plně k dispozici. Ceny pepře, již tak dosti vysoké, se několikrát šplhaly do astronomických výšek. Evropané tak začali používat i náhražky pepře jako je třeba drmek (Vitex angus-castus) zvaný mnišský pepř, z Afriky pocházející aframon rajské zrno (Aframomum melegueta), či bobule a listy myrty (Myrtus communis). Žádná z náhražek se však pravému pepři nevyrovnala. Díky vysoké ceně byl pepř používán i jako platidlo a byly v něm vybírány daně nebo se platilo výkupné. Město Řím se pepřem hned několikrát vykoupilo před nájezdníky. Například roku 408 n. l. to Římany stálo pět tisíc liber pepře, které požadoval vizigótský král Alarich I.

Čím je tedy černý pepř tak vzácný a drahý? A jak se pěstuje a sklízí? Černý pepř se v jižní Indii pěstuje pravděpodobně déle než čtyři tisíce let. V ájurvédě je pepř považován za štiplavě chutnající a energicky zahřívající koření. Často se používá v kombinaci zvané „Trikatu“, což je směs černého pepře, dlouhého pepře a zázvoru, která slouží k podpoře trávení.

Pepřovník černý (Piper nigrum) je vytrvalá a popínavá rostlina, která podobně jako náš chmel šplhá po opoře až k patnácti metrům. Již v průběhu starověku se tato cenná rostlina rozšířila z jižní Indie prakticky do všech tropických oblastí Asie. V posledních desetiletích se díky novým odrůdám podařilo založit plantáže i ve střední Africe. Malé kulaté plody, které rostou v dlouhých hroznech, se většinou sbírají před dozráním, kdy jsou zelené. Prostým usušením vzniká zelený pepř. Černou barvu získá pepř pouze v případě, že jsou nezralé plody nejdříve spařeny horkou vodou, čímž dojde k narušení povrchových vrstev buněk, a následuje pomalé sušení, při kterém dochází díky vyplaveným enzymům k zčernání plodů a změně aromatu. Pepř bílý vzniká oloupáním svrchních vrstev plodu po delším namočení ve vodě. Pokud se kuličky pepře nechají plně dozrát, dostávají červenou barvu a v kuchyni je lze použít jako tak zvaný červený pepř. Je poměrně drahý a červená barva dlouho nevydrží, proto je nahrazován plody pepřovce peruánského (Schinus molle), který roste v jihoamerických Andách a s pepřem nemá z botanického pohledu nic společného.

Jak již bylo zmíněno, pepř se nepoužívá pouze pro dochucení jídel. V malých množstvích se doporučuje pro stimulaci trávení a podpory chuti k jídlu.  Pepř podávaný s jídlem též snižuje plynatost. Účinek je dán hlavně obsahem alkaloidů chavicinu a piperinu, což jsou látky stimulující pankreatické a střevních enzymy a pozitivně ovlivňující složení střevní mikroflóry. Piperin též zlepšuje terapeutickou hodnotu několika léků, vakcín a živin tím, že zvyšuje jejich vstřebávání ze střeva.

Po požití černého pepře ve větších množstvích (nad 0,3 g) dochází k lepšímu prokrvování periferií, zejména nohou a rukou. Dochází k zarudnutí tváří a pocitu tepla v těle. Tento účinek je zprostředkován chavicinem, který má schopnost dráždit specificky nervová zakončení pro vnímání tepla. Proto má i smysl přidávat černý pepř nebo jeho extrakty do mastí, krémů a masážních olejů, které mají prokrvit a prohřát bolavé svaly nebo klouby.

Lidově se pepř užívá i na lepší prokrvení pánevní oblasti a tím může působit i jako afrodiziakum. S pepřem by se to však nemělo přehánět. Při dlouhodobém užívání dávek nad 0,5 g je vyšší riziko vředových chorob a jícnového refluxu.

S pepřem se můžete setkat i v našich čajových směsích Ženská touha a Mužská touha, kde malé množství pepře způsobuje příjemnou štiplavost a podporuje prokrvení.