Kosmetika našich předků

Domácí přírodní kosmetika obsahovala výlučně přírodní ingredience a mnohdy vycházela z individuální nebo v dané komunitě sdílené receptury a výrobního postupu, který se předával z matky na dceru nebo v úzkém rodinném okruhu. Tato přírodní kosmetika podporovala regeneraci kůže, poskytovala hydrataci a výživu a v neposlední řadě minimalizovala vznik alergií a ekzémů. Repertoár produktů našich předků zahrnoval krémy, pleťové vody, masky, obklady, zábaly, výluhy nebo jednotlivé části rostlin a surovin přímo aplikované na pokožku. Podle receptur a návodů našich předků se dodnes postupuje a vyrábí šetrná přírodní kosmetika.

Osvědčenou a prakticky vždy dostupnou surovinou v domácnosti bylo vepřové sádlo, které se samostatně nanášelo za účelem zjemnění, zklidnění, vyhlazení vrásek a redukce jizev nebo jiných estetických nedostatků. Tvořilo základ bylinných mastí, kupříkladu s heřmánkem pravým, řebříčkem obecným nebo měsíčkem lékařským na zklidnění a regeneraci, eliminaci vrásek nebo v léčbě akné, ekzému, vyrážek a jiného podráždění kůže. Na kožní obtíže naši předci vyráběli také mast z mateřídoušky (popáleniny) a řebříčku (čerstvé i hnisavé rány, ekzémy) anebo z levandule a šalvěje pro jejich protizánětlivé účinky. Podobně hojivé, regenerační a zklidňující vlastnosti vykazuje med, včelí vosk, propolis a mateří kašička.

Dalším základem bylinných mastí bylo máslo, přepuštěné máslo a mléko. Z čerstvého mléka naši předci sbírali smetanu, kterou vtírali do pokožky pro hydrataci a zjemnění. Osvědčenou a všestrannou surovinu představují vejce, bílky i žloutky. Bílek dokáže vypnout a zpevnit pleť a stahovat póry. Pokud se umíchá s tvarohem, zklidní pokožku, uleví od horkosti a otoků. Žloutek se přidává do masek na oživení a zhojení pleti. Samotný tvaroh i syrové mléko pak pleť vyživí, zvláční a rozjasní. Vedle kravského mléka se vyhledávalo kozí mléko, jež změkčuje, zmírňuje podráždění citlivé a suché pleti a eliminuje mimické vrásky i kruhy pod očima. Na unavené oči se také přikládaly brambory nakrájené na tenké plátky a obklad z heřmánku, měsíčku lékařského, fenyklu obecného nebo světlíku lékařského.

Na odstranění nečistot z pleti, její tonizaci a v létě hydrataci se užívaly pleťové vody z výluhu heřmánku, levandule, růže nebo dokonce nastrouhaných jablek. Ženy v čištění pleti spoléhaly mimoto na studenou vodou regulující kožní maz a stimulující průtok krve. Na čištění pleti a stažení pórů se osvědčil i jablečný ocet. V péči o mastnou a trudovitou pleť byla účinným prostředkem maska z kysaného zelí, kvasnic a také cibule. Postižené místo se potíralo plátky cibule či stroužkem česneku. Dále na problematickou pleť působil odvar z kopřivy dvoudomé, měsíčku nebo heřmánku. Kožní nesrovnalosti a jizvy dokázala zjemnit maska z jahod. Při léčbě kůže širokého spektra – akné, jizvy nebo zánětlivá ložiska, pomáhala smolná mast ze smrkové pryskyřice.

Naši předci kromě pleti věnovali péči vlasům, které chtěli nejenom posílit a oživit, ale i upravit nebo změnit jejich barvu. K zesvětlení vlasů se aplikoval výluh z heřmánku, jejich tónování do hnědého odstínu bylo dosaženo odvarem z ořechových slupek nebo listí. K posílení a lesku vlasů se nanášela maska ze žloutku. Na lupy pomáhala maska z bílku, dále jablečný ocet, březová voda, ale i odvar z heřmánku. Na řídnutí a vypadávání vlasů se připravoval výluh z kopřivy, šalvěje a rozmarýnu lékařského. Oplachování a mytí vlasů v dešťové vodě podtrhovalo lesk a jemnost vlasů. Jako vlasový kondicionér sloužil oplach z octu a piva.