Do Strážnice na návštěvu k paní Boudové

Paní Boudová přišla do Strážnice v roce 1962, kdy zde už výkupna bylin LEROS fungovala. „Lidé si tehdy pěstovali bylinky na vlastních pozemcích v daleko větší míře, než je tomu dnes. A protože se za byliny platilo, stal se jejich sběr alternativou ke klasickému zemědělství nebo vinařství, kterému se na Jižní Moravě tradičně daří.“

Profesionální bylinkářka

Paní Boudová pracovala 16 let jako pomocný projektant vzduchotechniky a dodnes na tyto časy v dobrém vzpomíná. Pěstování a sběru bylin se začala výrazněji věnovat až později, na rozdíl od bývalé profese jí ale vydržela dodnes. „Je to práce pěkná, blízko přírodě, nenáročná na fyzickou námahu i na čas,” říká. „Člověk má mírný pohyb, nemusí se nikde brodit blátem. Bylinky se nesmí sbírat za vlhka, takže vyrážím pouze za hezkého počasí, vybavená pokrývkou hlavy a lahví minerální vody.“

„Někdy nesu z lesa pytel mokrých kopřiv a lidé se mě ptají, jestli mám doma housata nebo káčata. Odpovídám jim, že nikoliv, že to dělám pro peníze,” směje se paní Boudová a dodává, že odměnami za sběr se ve skutečnosti zbohatnout příliš nedá. Přivýdělek je to ale příjemný: „Znám pána, který si sběrem vydělává na startovné běžeckých závodů, jindy si odměnou přilepšují lidé v nouzi.”

Dříve se do sběru běžně zapojovali i školáci, kteří chodili přes prázdniny „na heřmánek“. Dětem paní Boudové ale aktivita k srdci nepřirostla. „Stěžovali si, že by prý něco takového nedělali ani vězni,” usmívá se při vzpomínce.

Nebezpečná moc bylinek

„Pampeliška, kopřiva, bez černý, divizna, přeslička, kuklík lékařský,“ vyjmenovává paní Boudová některé druhy bylin, které v posledních letech odnesla do strážnické výkupny. Doma momentálně pěstuje měsíček lékařský a sléz maurský. Zatímco měsíček nachází uplatnění v kosmetice, přidává se do mastí a je dobrý na hojení ran, sléz se používá hlavně do čajů, například při léčbě plicních onemocnění. „Květy slézu jsou jedlé a mají příjemnou hašlerkovou vůni. Nedávno jsem četla, že se v jižních státech přidávají i do zmrzliny.“

Co se týká sběru pro vlastní potřebu, má paní Boudová jasno: „U bylinek je nebezpečí, že se přece jenom jedná o drogu, ač pouze o mírnou. Kopřivový čaj těžko někomu uškodí, na zpracování takového kostivalu už bych si ale sama netroufla. V Lerosu mají léty ověřené receptury, vědí, jak směsi namíchat, vzorky procházejí laboratoří. V sáčku už máte vše namíchané a připravené, sama na jejich čaje nedám dopustit,“ uzavírá paní Libuše.