Péče o krásu ve starověkém Egyptě

Jedny z prvních skutečných důkazů, že péče o tělo byla významnou složkou kultury a života obecně, máme ze starověkého Egypta. V tzv. Ebersově papyru, který pochází přibližně z 16. stol. př. n. l., je kromě mnoha léčebných postupů popsána i výroba a užití vykuřovadel, kosmetiky, líčidel, prostředků upravující tělesný pach i prostředků na ošetření kůže, vlasů a nehtů.  Rituály krásy praktikované ve starověkém Egyptě byly nejen zkrášlující, ale měly také společenský a mystický význam.

Pravděpodobně jedním z nejznámějších egyptských postupů je používání mléčných koupelí při péči o pleť celého těla. Zmiňováno je hlavně mléko oslí, ve kterém se údajně pravidelně koupala i sama Kleopatra. Pro zjemnění a zvláčnění pokožky se do mléka přidával i včelí med.

Starým Egypťanům byla rovněž známá technika dnes známá jako peeling. Do polotuhých přípravků tvořených opět hlavně medem, vmíchávaly suroviny, které pak třením o kůži mechanicky odstraňovaly odumřelé povrchové částí pokožky. K tomuto účelu sloužila pšeničná nebo ječmenná mouka, mandlové a obilné otruby, jíly a hlinky či jemně drcená sůl z Mrtvého moře.

K udržení hladké pokožky bez chloupků byla také používána metoda depilace. Odstranění nežádoucího ochlupení směsí cukru, citronu a vody byla oblíbená technika ve starověkém Egyptě a praktikuje se dodnes v podobě cukrových depilačních past. K depilaci sloužila i podivuhodná směs ze spálených lotosových listů, prášku z želvího krunýře a hrošího tuku. Po ošetření těla v lázni nebo po peelingu či depilaci následovalo vtírání rostlinných olejů. Používal se hlavně olej ricinový a mandlový.

Tyto celotělové procedury se konaly obvykle na týdenní bázi. Je třeba však připomenout, že původní egyptský kalendář měl týdny v délce deseti dnů.

Péče o krásu obličeje však byla každodenní.  Na známky stárnutí, jako jsou vrásky a kožní skvrny, se používaly polotuhé směsi z kadidla, myrhy a jiných rostlinných pryskyřic a klejopryskyřic, včelího vosku a řady léčivých bylin. 

V Ebersově papyru jsou i receptury pomáhající například se zápachem z úst. K tomuto účelu se vyráběly pastilky, které kromě již zmiňované myrhy, ostatních pryskyřic a medu obsahovaly i skořici, citrónovou trávu a šáchor hlíznatý. Výsledná směs se nechala ztuhnout a podle toho co o účincích těchto složek známe, měla výrazné antimikrobiální účinky, zejména na bakterie zubního plaku. Kromě toho jde o směs velmi aromatickou, takže zápach z úst celkem spolehlivě přehlušila. Podobné složky měly i přípravky na odstranění tělesného pachu, tedy takové předchůdce dnešních deodorantů a parfémů. Často se v nich objevovaly plody koriandru, kmínu a kopru. Se zápachem se bojovalo i vkládáním vonných rostlin do šatstva, takto se například používaly vonné květy jinak jedovatého lýkovce podzimního.

Nesmíme zapomenout ani na to, co je typické pro všechna vyobrazení starých Egypťanů – totiž výrazné líčení obličeje, zejména v okolí očí. Líčení používali muži i ženy ze všech společenských vrstev. Líčidla vznikala smícháním sazí s galenitem, což je modrošedá minerální forma sulfidu olovnatého. Trocha oleje, vosku nebo živočišného tuku pak z prášku vytvořila tužší, ale mazlavou hmotu. Touto směsí se pomocí malé tyčinky nanášely tmavé oční linky. Na horní víčka se používala obdobná směs, ve které hrál dominantní úlohu zelený malachitový prášek. Ke zdobení se používaly i květy rostlin, které se vplétaly do vlasů, nebo se jimi zdobilo ošacení. Velkou oblibu měl květ chrpy. Tato modře kvetoucí rostlina byla spolu s květem leknínu, makovicemi máku a plody mandragory považována za nejvíce magickou a mystickou bylinu.

Z výše zmíněného je jasné, že krása měla ve starověkém Egyptě velký význam. Prostřednictvím antické kultury bylo mnoho prvků egyptské péče o tělo rozšířeno, upraveno, zdokonaleno, a nakonec přeneseno do naší současné kultury. I LEROS myslí na Vaši krásu a dokonalou pleť v podobě bylinných směsí, ale i ve formě přírodní kosmetiky.