Velikonoční kraslice, jejich význam a barevná symbolika

Křesťanské Velikonoce připomínají vzkříšení Ježíše Krista, které přináší začátek nového, stále se opakujícího života. Velikonoce jsou svázané s probuzením jara a obděláváním půdy, jež značí nejenom počátek hospodářského roku, ale i očekávanou novou obživu. Úrodu, plodnost, návrat jara i znovuzrození symbolizuje také vejce. V křesťanství vejce znamenalo uzavřený hrob, z něhož vstal Kristus, přeneseně symbol nesmrtelnosti. Uvnitř vejce se nachází nový život, proto se původně vejce ponechávala syrová, nevařená a obsahující žloutek. Při vaření by totiž z vejce unikly životadárné síly. Navíc prázdné a vyfouknuté vejce (poucho, skořápka, výdutek) vyjadřovalo smrt a zmar. Proto muselo zůstat vejce plné a živé, ukrývat zárodek života, ze kterého se vylíhlo kuře. Jeho plodivá a magická síla se umocnila barvením, znázorněnými motivy nebo nápisy. Ozdobené vejce představovalo odměnu, dar, koledníkům v obřadní obchůzce na Velikonoční pondělí. I v tomto případě podstatou koledování bylo do stavení, hospodářství i rodinného a osobního života přinést úrodu, hojnost, blaho a štěstí.

            Pro zdobená vejce (slepičí, husí, kachní) se užívá pojmenování kraslice. Podle jednoho výkladu může označení odkazovat na okrášlení a ozdobení. Český kazatel Tomáš Štítný ze Štítného zachytil již ve 14. století ve svých spisech slovní spojení krášlené vejce. Od toho dále vznikly i regionální názvy – malůvky, rejsky, straky nebo slaměnky. Podle druhého výkladu slovo krasa ve staroslovanštině vyjadřovalo zář nebo také lesk. Krasnaja značilo mající jasnou a červenou barvu. Velikonoce se dodnes v některých regionech označují za červené svátky s odkazem na umučení a barvu Kristovy krve. Ostatně červená barva platila za jeden z prvních pigmentů a barviv kraslic. Původně se používala přírodní barviva – květy, listy a kořeny rostlin, kůra stromů, skořápky ořechů nebo některé druhy zeleniny. Ženy malérečky, které v lidové kultuře zdobily vejce, si ochraňovaly přesné složení barviv a výrobní tajemství. K rozšíření slova kraslice pro zdobené vejce v českém prostředí dochází v souvislosti s konáním Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895.

Červené barvy bylo dosaženo nejčastěji fryžulkou (odvar z třísek brazilského dřeva) nebo odvarem ze slupek červené cibule s octem, červeného zelí nebo řepy. Na symbolické rovině červené kraslice předávaly ochrannou moc, životní sílu a lásku. Žlutá barva na kraslicích symbolizovala slunce, bohatou úrodu a zralé lány i klasy. Získávala se z kůry plané jabloně, z dřínového květu nebo šafránu a heřmánku. Jemně nažloutlý a bledý tón poskytoval odvar z lipového květu a ovsa. Naopak tmavě žluté bylo docíleno odvarem z cibulových slupek. Oranžové a hnědé tóny zajišťovaly životní elán a energii. Oranžové bylo dosaženo odvarem ze stěřin (odrolené lístky ze sena) a z kůry stromů (švestka, bříza, olše nebo dub). Hnědá vznikala delším vařením. Zároveň se mohla získat vařením v černé kávě nebo cikorce. Černá barva vystihovala životadárnou zemi, tmavou zeminu a hlínu. Pro zbarvení načerno se vejce vařilo v dubové kůře se solí, octem a sazemi nebo v sazích s rezavým hřebíkem. Zelená barva představovala probouzející se přírodu a jarní osení, dobrou úrodu a růst. Její odstíny zajistil vývar z trávy nebo barvínku, vaření v mladé jetelině nebo mladém jarním osení. 

Magická moc barvených vajec se posilovala dalšími úpravami, k nimž patřilo zejména leštění sádlem anebo špekem. Dále dotýkáním nebo svěcením, máčením ve vosku a kutálením v popelu. Postupně však přírodní barviva nahradily anilinové barvy, jež ovšem vedly k výraznějšímu a sytějšímu vzhledu. Ve 20. století se začala využívat vodorozpustná mořidla na dřevo, tuše, barvy potravinářské a chemicky upravované. Tím se narušil tradiční kolorit a současně se začaly proměňovat motivy a symbolika ve prospěch dekorativnosti. Na sklonku století se přidaly nástřikové barvy ve sprejích s leskem nebo matem.

Významy vedle barviva posilovaly i rostlinné a geometrické motivy a symboly dosažené malbou (tuš, temperové, vodové nebo anilinové barvy), vyškrabáváním (hejskování), voskovým reliéfem nebo dalšími technikami zdobení. Začaly se uplatňovat techniky batikování, nalepování slámy, jezerní sítiny nebo textilu, ovazování rostlinnými částmi, drátování, leptání, děrování, vrtání nebo pilování. Vejce se doplňovala o pletený, háčkovaný nebo drhaný korpus. V současnosti se vyrábí kraslice z různých materiálů, od dřeva, skla až po keramiku.