Svátek svatého Ondřeje

Svatý Ondřej, jeden z dvanácti apoštolů a nejbližších Kristových učedníků, je patronem nevěst a šťastných svateb, rybářů, sedláků a řezníků. Nejčastěji je zobrazován s křížem, provazem nebo sítí. Podle legendy zemřel mučednickou smrtí na kříži ve tvaru písmene X, k němuž byl pravděpodobně připoután provazem nebo sítí.

Svatoondřejské noci připisovala lidová tradice čarovnou moc. Traduje se, že co se na svatého Ondřeje člověku v noci zdá, to se během roku i vyplní. Docházelo k věštění, ochranným rituálům, zaříkávání démonů mrazu a zimy i dalších negativních sil. Věštby se vztahovaly k lidskému osudu, zejména k otázkám lásky a sňatku. Snahu nahlédnout do budoucnosti představovalo odlévání olova, cínu nebo vosku. Z odlitků ve vodě dívka hádaly povolání budoucího ženicha. Dívky házely olověnou kuličku (ondřejka) přes střechy chalup. Podle toho, kam kulička zapadla, odtud měl ženich pocházet. O půlnoci přicházely dívky klepat na kurník. Když se jako první ozval kohout, dívka se v příštím roce měla vdát. Pokud však nejdříve zakvokala slepice, muselo si na vdavky ještě počkat. Když chodila dívka pro dříví do dřevníku, počítala si dřevěná polínka. Sudý počet značil mládence, lichý pak vdovce. Dívky hledaly identitu a podobu svého budoucího ženicha v odrazu vodní hladiny ve studni nebo v díži, v díře vysekané v ledu, zrcadlech nebo komínu. Někde také  dívky třásly bezem za doprovodu říkanky. Také ten měl dívce naznačit, kdo bude jejím ženichem.

Třesu, třesu bez

ozvi se mi pes

kde můj milý dnes.

Třesu, třesu tímto plotem

všecí svatí mým životem.

Kde je můj milý dnes,

ať mně tam zaštěkne pes

Věštilo se i za pomoci střevíce a čtyř hrnků. Pod každým z hrnků obráceným dnem vzhůru se skrýval odlišný předmět. Hlína ze hřbitova naznačovala smrt, hřeben nemoc a neštěstí, kousek chleba bohatství a prsten svatbu a lásku. Střevíc dívka házela za hlavu. Pata směrem ke dveřím naznačovala, že se nevdá a neopustí dům. K nejtypičtějším lidovým obyčejům patřilo zalévání větvičky z višňového nebo třešňového stromu. Dívka utrhla vlastními zuby větvičku, kterou každý den zalévala vodou z úst. Rozkvetla-li do slavnosti Narození Páně (25. prosince), měla se dívka brzy provdat. 

Ke svátku svatého Ondřeje se váží různé pranostiky a říkadla. Dívka si například stoupla pravou nohou na postel a proslovila: „Postýlko, postýlko, šlapu na tě, svaté Ondřejku, prosím tě: dé mně této noci viděti, co je mýmu srdcu némilejší.“ Pranostiky se zpravidla zaměřují na ochlazení a příchod sněhu: „Když na Ondřeje sněží, sníh dlouho poleží.“ Zahrnují rovněž varování hospodářům: „Na svatého Ondřeje je špatný hospodář, co ještě zaseje.“