Velikonoce

Velikonoce se člení na tři části. První postní část zahrnuje čtyřicet dnů od Popeleční středy do Velkého pátku, jež připomínají Kristovu smrt a Vzkříšení. Druhá část – svatý, tichý nebo pašijový týden, začíná na Květnou neděli a odkazuje na poslední dny Kristova života, jeho utrpení a smrt. Třetí část je nakonec oslavou Kristova vzkříšení, jež připadá na Bílou sobotu a bdění v noci na Boží hod velikonoční.

            Květná neděle připomíná Ježíšův vjezd do Jeruzaléma, kde byl slavnostně vítán palmovými ratolestmi. V našich podmínkách je nahradily větvičky jívy – kočičky, jež se přinášejí do kostela k posvěcení. Svěcené kočičky sloužily jako zdroj ochrany stavení nebo se zapichovaly na okraj polí pro zajištění bohaté úrody. Modré pondělí a Šedivé úterý znamenaly tiché a klidné postní dny určené k rozjímání a duchovní očistě. Škaredá (Sazometná) středa byla posledním dnem důkladného úklidu, kdy se vymetaly komíny od sazí, obydlí a zdi se znovu obílily vápnem. Údržba komína znamenala pro hospodáře základní starost a povinnost, neboť dřevěný šindel nebo došky zvyšovaly riziko vypuknutí požáru. Název Škaredá středa vychází z pověry, podle níž se Jidáš škaredil na Krista. Proto se nesmí nikdo v tento den mračit, jinak by se škaredil všechny středy v roce.

Zelený čtvrtek vychází z oslav rašící zeleně a pučícího jara. Zelené rostliny (špenát, kopřivy, pampelišky, zelí) jsou také přísadou mnoha velikonočních pokrmů za účelem posílení zdraví. Ve čtvrtek vstávaly hospodyně časně, dům zametly před východem slunce, smetí odnesly za humna nebo na křižovatku cest. Blechy nebo hmyz zaháněly svěcenou metlou nebo vyluzováním hlasitých zvuků, například za pomoci hmoždíře. Do studny nebo jiného zdroje pitné vody se vhazoval chléb s medem kvůli zajištění dostatku vody a uchování její kvality. Med se na Zelený čtvrtek používal opakovaně. Hned ráno se pojedl chléb s medem na ochranu před jedovatou faunou (sršeň, štír a had). V některých krajích se peklo pečivo jidáše, které se jedlo namazané medem. Mše konaná na Zelený čtvrtek připomíná poslední večeři Páně s apoštoly. Po ní se až do Velikonoční noci (vigilie) naposledy rozezní zvony. Pokud se podle lidové tradice cinká penězi během zvonění zvonů, nerozkutálí se a vydrží po celý rok. Místo zvonů se používají dřevěné řehtačky (klapačky), s nimiž chlapci obcházeli vesnici třikrát denně. Po posledním zvonění zvonů obcházel hospodář dvůr a svěcenou vodou kropil stavení a ostatní hospodářské příbytky na ochranu před čarodějnicemi, nečistými silami a od neštěstí. Někde se obydlí vykuřovalo zapálenými kočičkami posvěcenými na Květnou neděli.

            Velký pátek je dnem památky umučení Ježíše, přísného půstu a ticha, časté je úplné zřeknutí se jídla. O Velkém pátku se nekonají mše, věřící bdí na modlitbách a rozjímají o Kristově umučení a smrti. Na Velký pátek vstávali lidé před východem slunce a odcházeli se omýt k potoku, aby byli uchráněni před nemocemi. Velkopáteční omývaní chránilo před nemocemi i dobytek, pracovní náčiní a domácnost. Během tohoto dne se nesmělo prát prádlo v potoce, protože by se místo do vody namáčelo do Kristovy krve. Podle lidových pověstí se o Velkém pátku otevírá země a na krátkou chvíli odhaluje ukryté poklady. S půdou se nesmí hýbat, protože v ní odpočívá Kristus. Nepřipouštělo se ani tancování či dupaní, které by mohlo uškodit nastávající vegetaci. Půda, symbolicky kolébka i rakev, dostává den klidu, aby z ní povstal nový život. Velký patek propůjčuje čarovnou moc léčivým bylinám nasbíraným v tento den. Síla rostlin vzrostla, pokud je člověk sesbíral nahý nebo bosý. Odložením šatu se odkládají nečisté síly a člověk vstupuje do těsného sepětí s přírodou.

Bílá sobota je dnem Kristova spočinutí v hrobě a příprav na jeho vzkříšení. Večer se znovu rozezní zvony a věřící se začínají scházet k noční bohoslužbě – vigilii. Tato bohoslužba probíhala do půlnoci ve znamení smutku a od půlnoci ve znamení radosti. Bílá sobota je také spojena s obřadem svěcení ohně symbolizující vítězství Krista nad temnotou a smrtí. Během dne se připravuje jídlo na následující dny velikonočních svátků a kraslice, které jsou na Boží hod velikonoční přinášeny do kostela na požehnání. Tato sváteční neděle začíná bohoslužbami oslavujícími Vzkříšení Krista. Věřící oslavují v rodinném kruhu u velikonoční tabule. Bylo však zvykem, že kdokoli zavítal do stavení, dostal kousek z posvěceného velikonočního jídla.

            Prvním dnem po Vzkříšení Krista je Velikonoční pondělí, k němuž se váže množství zvyků a tradic. K nejstarším zvykům patří chození na koledu. Velikonoční pondělí se proto označovalo i Mrskaný pondělek nebo Pomlázkové hody. Časně z rána chodili chlapci s pletenými pomlázkami a šlehali dívky i hospodyně, aby „neuschly“. Vyšlehání je přisuzována víra v omlazení. Koledníci byli odměněni velikonočními kraslicemi a pečivem, dobrým pitím nebo penězi. Součástí koledování je i řada popěvků a říkadel, jimiž se koledníci ohlašují. V některých krajích obchůzku s pomlázkou doplňovalo polévání vodou. Podle tradice se na druhý den v úterý úlohy vyměnily a vesnici obcházely ženy (robské právo nebo babská mrskačka), které vyšlehání a polévání vodou mužům oplácely.