Zimní květy aneb k čemu je dobrá sněženka a čemeřice?

Čemeřice

Jednou z takových rostlin je čemeřice, která je  někdy označována jako vánoční růže. U nás se nejvíce pěstují okrasní kříženci čemeřice černé (Helleborus niger) a čemeřice východní (Helleborus orientalis), jenž kvetou v závislosti na podmínkách od ledna do března. I čemeřice nachová (Helleborus purpurascens) bývá na našich zahradách k vidění.

Legenda praví, že květy čemeřice se zjevily ze slz dívky, která neměla čím podarovat právě narozeného Ježíše Krista. Čemeřici ovšem lidé znali a používali dávno před tím a od pradávna ji považovali také za magickou rostlinu. Ve starověku a středověku se s její pomocí léčilo šílenství, melancholie, epilepsie i dna. Sloužila také jako velmi silné projímadlo a prostředek proti vnitřním parazitům. Z moderního hlediska se čemeřice ukazuje jako velmi nebezpečná rostlina, u které je těžké odhadnout správnou dávku, a tak už k léčení dávno neslouží.

Obsahuje takzvané bufadienolidy, tedy látky silně ovlivňující srdeční činnost, které mohou člověka dokonce zabít. Už ve velmi malých dávkách se projevuje dráždivý účinek na sliznice, vyvolávající silné průjmy a zvracení, závratě a hučení v uších. Z tohoto pohledu asi nepřekvapí, že čemeřice vstoupila do dějin spíše jako součást jedů než léků.

V historii válečnictví to byly dokonce jedny z prvních zbraní hromadného ničení. V 6. století př. n. l., při obléhání města Kirrhy, útočníci objevili skryté potrubí přivádějící do města vodu. Tu otrávili velkým množstvím extraktu z čemeřice. Obránce města sice nezabili, ale silné zvracení a průjmy je oslabily natolik, že se nezmohli na vážnější odpor. Město bylo záhy dobyto a zničeno.

Léčebné i vojenské využití je ale dávno pasé, takže čemeřice jsou už jen ozdobou našich zahrad.

Sněženka

Už v lednu a únoru je možné spatřit i další známou rostlinu - sněženku. Ovšem není sněženka jako sněženka. Existuje celkem přes 20 různých druhů a téměř 800 odrůd. Pouze některé z nich jsou však raně kvetoucí rostliny. Brzy se probouzí třeba naše domácí sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) nebo sněženka obrovská (Galanthus woronowii) pocházející z Turecka a Kavkazu, která své krásné velké květy předvádí od ledna do dubna.

I sněženky patří mezi jedovaté rostliny. Mohou za to alkaloidní látky, které jsou soustředěny hlavně v cibulkách. Po požití sněženky se dostavuje průjmem, zvracení a bolesti břicha. Na rozdíl od čemeřice se sněženky nepoužívaly k boji, ale právě naopak, byly součástí prastarých receptur na protijedy. Alkaloidy ze sněženek působí proti účinkům některých halucinogenů, mohou zmírňovat otravu durmanem, rulíkem či blínem, a dokonce potlačují působení jedu kurare.

Je také možné, že právě sněženka je bájná kouzelná rostlina Moly zmiňovaná Homérem, která zachránila Odyssea před jedy bohyně Kyrké. Homérův popis rostliny i její účinky do velké míry odpovídají právě sněžence.

V cibulkách sněženek byl objeven jeden silně účinný alkaloid, který dostal po sněženkách i jméno - galantamin. V současnosti se používá jako léčivo u Alzheimerovy nemoci. Pacienti trpící Alzheimerovou chorobou mají nižší hladiny acetylcholinu v mozku, což způsobuje například zhoršující se paměť, dezorientaci a zhoršené vnímání. Galantamin zpomaluje rozklad acetylcholinu a tím brzdí i rozvoj příznaků Alzheimerovy nemoci. Množství galantaminu ve sněženkách bohužel není dostatečné pro farmaceutickou produkci, takže se získává především z cibulí narcisů, kde je obsažen ve větší množství.

Sněženky a čemeřice tedy nelze užít přímo k léčení, ale jejich delikátní krása vám připomene, že se příroda začíná probouzet a vy můžete začít vyhlížet jaro.