Jak se zahřát zimní stravou a pokrmy našich předků
PhDr. Barbora Půtová, Ph.D. et Ph.D. 28. 2. 2023
Naši předci se ve stravování, volbě a přípravě pokrmů řídili ročním obdobím. Zatímco během jara a léta vyhledávali lehčí pokrmy, na podzim a v zimě jejich jídelníček zaplňovala sytější a vydatnější strava. Potřebovali totiž udržet stálou vnitřní tělesnou teplotu pro zvládání chladu během venkovních aktivit v lese, za účelem provozu, údržby a péče o hospodářství a obydlí. Zároveň jejich strava vycházela ze zásob a surovin, které bylo možné v období zimy uskladnit a konzervovat.
Zima představovala období klidu, obnovy a ukládání zásob. Nezanedbatelnou roli sehrávaly i biologické rytmy zvířat, například slepice snášely v zimě méně vajec. Přirozeně naši předci volili suroviny a z nich připravené pokrmy, které prohřály, vyžily a zasytily tělo. Převažovala strava s vyšším obsahem tuku a bílkovin. Pro zimní měsíce jsou vhodné luštěniny a obiloviny, ryby, maso a kořenová zelenina. Naši předci si již ráno dopřávali různé kaše na slano i na sladko anebo silné masové a zeleninové vývary. Obecně platilo, že jsou v zimě vhodnější tepelně upravené potraviny – pečené, dušené, vařené a také zavařené. Tepelně upravené potraviny jsou lépe stravitelnější, ostatně zlepšují vůni a chuť jídla, a zároveň natolik nezatěžují trávicí ani vylučovací soustavu. V chladných dnech se ve světnici celý den topilo, jídlo proto delším vařením koncentrovalo více energie. Kolorit kuchyně našich předků tvořilo v troubě pečené maso, na sporáku ohřátá polévka a v konvici odstátý bylinkový čaj.
Z ryb naši předci v zimě upřednostňovali kapry, štiky, okouny, sumce a lososy. Z luštěnin a obilovin převažovali čočka, hrách, kroupy, pohanka, jáhly, oves a žito, využívané především k přípravě kaší, placek, chlebů nebo buchet a koláčů. Ze zeleniny volili naši předci zelí, tuřín, cibuli, ředkev, řepu, okurky, brambory a uskladněnou kořenovou zeleninu. Zelenina se také sušila, nakládala nebo se uchovávala kysaná, vystupující současně jako přírodní prevence a lék. Zimní pokrmy charakterizovala také vyšší spotřeba česneku, cibule, křenu a koření (hřebíček, skořice, pepř nebo paprika). V zimě se užívaly sušené byliny k přípravě pokrmů a čajů a sušené houby, přidávané mnohdy do polévek i dalších jídel. Z ovoce naši předci konzumovali především sušené malvice (hrušky a jablka) a sušené peckovice (švestky a meruňky). Nevyhýbali se ani ovoci ve formě marmelády a kompotu nebo podušenému ovoci s kořením a případně bylinkami na způsob přesnídávky. Stravu plnící sytící a zahřívací funkce doplňovaly kaštany, vlašské nebo lískové ořechy.
I my se dnes můžeme zahřát bylinkovými čaji LEROS. Ideálními společníky pro konec zimy jsou třeba Prohřátí imunita nebo Ranní zahřátí. Vitamíny můžete zase ideálně doplnit novinkou z naší řady sirupů Sirup Vitamín C Imunita.
Klidný leden v životě našich předků
Leden představuje měsíc mrazu, ledu a sněhové pokrývky, jež ležela na poli, překryla hospodářství a stavení. Naši předci se proto v tomto období zaměřovali nejenom na odpočinek, ale i na aktivity spojené s domácností a světnicí. O tom vypovídá pranostika: „Blaze sedlákovi v lednu u kamen a obilíčku pod sněhem.“
Svátek svatého Ondřeje
Svátek svatého Ondřeje (30. listopad) je považován za počátek adventního období. Datum první neděle adventní je však pohyblivé, advent může proto začínat i po tomto svátku. Na základě liturgického kalendáře připadá adventní období na neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Vzhledem k tomu, že svátek svatého Ondřeje představuje začátek adventu, jsou s ním spojeny podobné zvyky a obyčeje jako se Štědrým dnem, vstupní branou do vánočního období. Lidé také věřili, že v tento den vystupují z hlubin země démoni, aby otevřeli bránu kruté vládě zimy a mrazu.
