Jarní rovnodennost: příchod a uvítání jara

Naši předci vnímali jarní rovnodennost jako zdroj naděje a víry v hojnost a prosperitu přírody. V zemědělství proto jarní rovnodennost doprovázelo vysévání obilí a požehnání polí. Cílem bylo uctít a oslavit příchod plodného období a připravit se na obnovu vegetačního cyklu a novou úrodu. Tento aspekt podporují různé rituály, zvyky a tradice, k nimž patřilo vynášení Morany nebo očista ohněm a omývání tekoucí vodou. Omývání v „živé“ vodě – v potůčku a řece nebo procházka ranní rosou sloužilo nejenom k očištění od všeho starého a nepotřebného, ale i k omlazení a léčení. Očištění se dostávalo i pramenům a studánkám. Podobně element ohně dodával novou sílu, energii a naději, zároveň ničil a pálil nemoci a další strasti spojené se zimním obdobím. Očista se vztahovala i na tělo v podobě držení půstu a zařazením jarních bylinek do pokrmů, současně i na domácnost, chlév a zahradu. Hospodyně prováděly důkladný úklid, staré a nepotřebné věci a smetí pálily anebo odnášely za vesnici. Příbytky zdobily jarními květinami a rašícími březovými větvičkami, jež regenerovaly a vypuzovaly negativní síly z okolního prostoru. Na vypuzení se podílelo zametání podlahy zelenými ratolestmi.

Jedním z hlavních zvyků jarní rovnodennosti bylo vynášení Morany (Mořena, Mařena), které znamenalo symbolické rozloučení a poděkování zimě. Nastal čas předat vládu a uvolnit místo pro příchod nového léta do vesnice, čímž se potvrzoval koloběh roku a střídání ročního období. Morana zároveň ztělesňovala smrt (odvozeno od slovního kořene mar-, mor- čili smrt), nemoc, bídu, úzkost a různá lidská trápení, v neposlední řadě chlad, tmu a strach. Protože dobrovolně nechtěla opustit vesnici, vyprovázela se v průvodu. Její figurína – hůl (případně hrábě) obalená vymlácenou suchou slámou, větvemi anebo roštím a oblečená do obnošených šatů, se spalovala, zahrabávala do země, shazovala z mostu nebo skály a také vhazovala do vody. Většinou průvod vykonávala mladá děvčata, děti a mládež za zpěvu a tance. „Smrt neseme ze vsi, nové léto do vsi.“ Kontrast ke smrti byl nový život, který se při cestě zpět přinášel do vesnice v podobě líta (léto, májíček), barevnými stužkami, mašlemi nebo vyfouklými skořápkami vajec vyzdobený mladý jehličnatý stromek nebo zelená ratolest. Na líto se připevňovala malá panenka, symbol znovuzrození, plodnosti a buducnosti.