Pálení čarodějnic: očistná i ochranná síla ohně

Původ pálení čarodějnic vychází z keltského svátku Beltine, jenž ve starokeltštině znamená zářivý, jasný (tain) oheň (bel). Na tento svátek končila temná část roku, proto ještě noc patřila vládě bytostí z jiného světa (víly, skřítkové, elfové a čarodějnice). Vítal se a oslavoval nový život přírody, doba rozkvětu, hojnosti a plodnosti. V tento den se zahajovala pastevecká sezóna a dobytek byl poprvé v roce vyháněn na letní pastviny. Zapalovaly se dva velké ohně, jeden symbolizoval temnou a studenou část roku, druhý světlou a teplou. Dobytek se vodil mezi těmito posvátnými ohni, aby byl rituálně očištěn od neduhů, zbaven nemocí a ochráněn magickým účinkem ohně. Lidé ohně přeskakovali, aby se zbavili neřestí a eliminovali utrpení, nedostatek a strádání. V domech se vymetla ohniště, uhasily se všechny ohně a zapálily se nové čisté plameny.

Naši předci věřili, že poslední dubnová noc otevírá cestu k temným silám, které je potřeba odehnat, osvítit a očistit plamenem ohně. Čarodějnice opouštěly své úkryty, pořádaly shromáždění (sabaty) a přicházely škodit a způsobovat újmu lidem, zvířatům i drůbeži. Lidé se před uhranutím a zlými mocnostmi chránili hned několika praktikami, které vykonávali před a po západu slunce. Před západem slunce prováděli velký úklid chléva, stodoly, kurníku a stavení, vymetali a spalovali smetí i pavučiny, v nichž mohly čarodějnice sídlit. Hospodyně přitom pronášely: „Z kouta do kouta, z kouta do kouta, z kouta do kouta, komínem ven.“ Pro ochranu stavení, chléva a maštale kladli před práh zelené drny s mnoha stébly, která by musela čarodějnice před vstupem přepočítat, čímž by se zdržela až do rána a mezitím by pominula její moc. Před práh, nad dveře nebo na dvůr zapichovali vidle nebo košťata, o něž by se čarodějnice poranila. Podobně pak zelené ratolesti, čerstvé větvičky (např. bez, bříza nebo vrba) a pichlavé trní (např. šípek), zastrkovali do hnoje. Větvičky se pokládaly také do oken nebo do došků. Stavení kropili tříkrálovou svěcenou vodou a na dveřích křídou označovali tři kříže nebo kruh, aby čarodějnice odehnali. Svěcenou vodou vykropili rovněž chlév a jeho práh vysypávali pískem, směsí popela a trny. Chlév i stavení se vykuřovalo bylinnou směsí. Z hospodářství se nesměl odnést nebo ztratit žádný předmět a ani kousek hnoje z chléva, jímž by čarodějnice mohla dobytku uškodit. Mnohé úkony lidé doprovázeli odříkáváním modliteb a ochranu si zajišťovali nošením škapulíře.

Po západu slunce, poté, co byl dobytek uzavřen a hospodářství zkontrolováno, začali muži a mladíci odhánět čarodějnice střílením do vzduchu anebo práskáním bičem na návsi. Další lidé ze vsi klepali na kosy, srpy a sekery, bouchali do hrnců, pánví, kádí nebo na vrata a škopky, a tím se svolávali k pálení čarodějnic. Zlo se symbolicky zahánělo dýmem a spalovalo v ohni na vyvýšeném místě – na stráni nebo kopci za vesnicí. Oheň sehrával důležitou roli v ochranné i prosperitní magii. Pohltil vše, co se nashromáždilo během zimy, a zároveň dodal ochranu a zdraví pro nadcházející období. Z těchto důvodu lidé oheň přeskakovali. Do výšky muži vhazovali zapálená březová košťata, s nimiž po celý rok čistili hospodářství, aby zaplašili čarodějnice létající v povětří. Při vymrštění košťat zvolali: „Leť, čarodějnice, leť!“ Hranice se stavěla dostatečně vysoká, aby nespadla a dlouho hořela. Většinou byly hranice z velkých polen a kulatiny, doprostřed se vztyčil kůl a na jeho vrchol se přivazovala nasmolená košťata, hadrové uzly nasáklé kolomazí, dehtem nebo smolou, slaměné a hadrové figuríny, které symbolizovaly čarodějnici. Lidé věřili, že ohořelé dřevo a popel z uhašených ohňů má mimořádnou moc a sílu. Po bohatou úrodu a zvýšení plodnosti dobytka se rozhazoval na polích. Popel se mohl rozhrnout přímo i v ohništi, jímž následně pro dodání síly a zdraví procházeli jak lidé, tak zvířata.

Vyrazíte také na pálení čarodějnic nebo se raději očistíte naší Očistou mysli a Očistou těla?