Plody s vysokým obsahem vitamínu C

Vitamín C neboli kyselina askorbová je nepostradatelná látka. Na přelomu 15 a 16. století, během prvních dlouhých námořních plaveb přes Atlantický oceán, se u posádek lodí objevovaly příznaky krvácení z dásní a nehtových lůžek, tvorba modřin a petechií v kůži a vysoká náchylnost k infekčním chorobám, přičemž mnoho případů skončilo smrtí. Tato choroba byla později nazvaná kurděje a o jejích příčinách tehdy nebylo nic známo. A přitom stačilo tak málo - mít dostatečné zásoby ovoce, zeleniny nebo naklíčených semen. 

Člověk je spolu s příbuznými primáty jedním z mála zvířat, který si nedokáže samo vyrábět kyselinu askorbovou ve svém těle. Je to pravděpodobně důsledek životního stylu našich vzdálených předků, kteří se před desítkami milionů let živili převážně ovocem a jejich vlastní biosyntéza vitamínu C se stala nadbytečnou a postupně se z lidského genomu vytratila. Dnes, kdy se lidský rod vydává i do končin, kde dostatek ovoce a zeleniny není, by se nám tato vlastnost opět hodila, ale bohužel musíme vystačit s tím co máme - s přírodními zdroji vitamínu C - ovocem a zeleninou.

A které zdroje vitamínu C jsou v české přírodě nejhodnotnější?

Nejlepším zdrojem jsou plody růže šípkové, neboli šípky. Obsahují 0,5 až 1,2% vitamínu C. což je o mnoho více než třeba u citronů a pomerančů (cca 0,05%) nebo u běžné zeleniny (0,03 až 0,15%). Dále v šípcích najdeme i další tělu prospěšné látky, například flavonoidy, karotenoidy, vitamíny B1, B2, K a E. malé množství silice a v semenech (nažkách) ceněný olej. U šípků ovšem velmi záleží na době sběru a způsobu zpracování. Nejvyšší obsah vitamínu C je na začátku zralosti plodů, čili v době kdy jsou ještě oranžovo-červené, obvykle to bývá na konci září nebo začátku října. Záleží i na počasí, ideální je sběr po několika slunných a teplých dnech. Později, když přijde ochlazení a první mrazíky,  šípky získají tmavě červenou barvu a obsah vitamínu C se podstatně sníží. Naopak roste množství volných cukrů, šípky jsou aromatičtější a sladší. Tyto pozdě sbírané šípky se tak lépe hodí na výrobu zavařenin, kompotů, šípkového likéru nebo vína. 

Šípky jsou svojí chutí a bezrizikovostí mimořádně vhodné pro výrobu dětských čajových směsí, takže je naleznete i v mnoha dětských čajích fimy LEROS, například „Dětský čaj na průdušky“, „Dětský čaj malinka“, ale i v dalších čajích pro dospělé například  „Vitamín C imunita“ nebo „Cesty dýchací“.

Pokud Vám šípek přijde moc obyčejný, zkuste plody rakytníku, který je v posledních letech značně populární. U nás je hojně pěstovaný rakytník řešetlákový, který pochází původně ze střední Asie. Obsah vitamínu C kolísá mezi 0,2 a 0,7%. Obsaženy jsou v menším množství i flavonoidy, karotenoidy, některé minerály a další látky. I když je rakytník značně kyselý, zpracovává se podobně jako šípek. Narazíte tedy jak na sušené plody, ze kterých je možno udělat čaj, tak na různé šťávy a sirupy, zavařeniny a likéry, to vše obvykle připravované z čerstvých plodů. Ze semen se lisuje olej, který se svou kvalitou vyrovná šípkovému oleji. Oba mají protizánětlivé vlastnosti a používají se hlavně na zlepšení stavu pokožky při stárnutí a na ekzémy. I LEROS využívá pozitivních vlastností rakytníku a to například v čajích „Dětský čaj rakytníkový“,  „Vitamín C imunita“ a dalších.

U nás má tradici i zpracování plodů jeřábu ptačího, takzvaných jeřabin. Jeřabiny dozrávají obvykle na konci léta, někdy už na konci srpna, ale obvykle během září. I jeřabiny mají dostatek vitamínu C, i když ne tolik jako šípky a rakytník - 0,15 až 0,2%. Oproti výše zmíněným mají ovšem vyšší množství karotenu (až 0,4%) i flavonoidů. Čerstvé syrové jeřabiny jsou považovány za mírně jedovaté. Obsahují totiž kyselinu parasorbinovou, která může vyvolat nevolnosti a průjmy. Sušením a varem se rozkládá, takže zůstává jen velmi lehký projímavý efekt, který je srovnatelný například se švestkovým džusem. Ze sušených jeřabin je možno připravit čaj na lehčí zácpu, z čerstvých se vyrábí například marmelády, sirupy nebo likéry. Kulturní odrůdy jeřábu jsou sladší, a pro tyto výrobky tedy vhodnější.

K dalším bohatým zdrojům vitamínu C lze ještě přidat černý rybíz a papriky, které jsou také v tomto ohledu nadprůměrné. U ostatní zeleniny a ovoce není ovšem třeba nijak truchlit, o něco nižší obsah vitamínu C lze dohnat větším zkonzumovaným množstvím.