První máj: nejdříve májka a pak políbení

Obyčejová tradice máje (májky) nebo staročeského máje je založena na stavění a vztyčování mladých a kvetoucích stromů. Její kořeny pochází z předkřesťanských dob. Již staří Řekové a Germáni obřadně stavěli stromy pro ochranu příbytků před zlými duchy a nemocemi, zároveň za účelem přivolání plodnosti a vláhy potřebné v zemědělství. Na území Evropy se od středověku vztyčovaly na veřejných prostranstvích máje nebo se jimi zdobily budovy. Za nejstarší doklad o vztyčení máje v českých zemích je považován zápis z roku 1422, podle něhož si mládenec zasloužil ruku děvčete za postavení máje před jejím domem. Máj symbolizovala oslavu ústupu zimy, příchodu jara a probuzení přírody, ale také boj zimy s vesnou, smrtí a životem. Zároveň vyjadřovala zdraví, hojnost a sílu.

            Stavění máje obvykle probíhalo o filipojakubské noci 30. dubna, májové oslavy se pak konaly 1. května. Termín konání se však přizpůsoboval okolnostem, pokud například nebyly stromy plně rozvinuty. Máje se proto mohly stavět až o Svatodušních svátcích (Letnice) v květnu nebo v průběhu některé květnové neděle. V mnoha obcích pak stály do konce května, po celé léto či dokonce do dalšího máje. Vztyčovala se hlavní (obecní) máj – král, na veřejném prostranství, na návsi nebo na náměstí před radnici nebo kostelem. Mohla dosahovat až několik desítek metrů, čímž zvyšovala prestiž mládencům, kteří ji postavili. Mnohdy bylo složité ji nejenom vztyčit za užití bidel s provazy a žebříku, ale i dopravit z lesa do obce. Máj stavěla ve venkovském prostředí mužská chasa, ve městech například cechovní a spolková mládež nebo příslušníci vojenské posádky. Na stavění májí a pořádání doprovodných májových oslav se od konce 19. století začaly podílet také různé organizace anebo spolky. Menší máje nebo májky stavěli neveřejně, potajmu nebo po setmění svobodní mladí muži na dvorech nebo před domy nesezdaných dívek, a tím potvrzovaly jejich nevinnost a krásu a vyjadřovaly náklonnost, přízeň a lásku. Májka mohlo oznamovat počátek milostného vztahu, vážnou známost nebo chystanou svatbu. Pannám příslušely krásné zdobené stromky, dívkám neoblíbeným a padlým (svobodné matky či dívky, které ztratily panenství) stromky suché nebo křivé, někdy dokonce otýpky slámy a došky. Zelená májka vždy stála před domem na význačném místě. Hanlivé májky se stavěly za komín nebo na hnojiště. V některých oblastech se vztyčovaly májky před domy všem neprovdaným dívkám. Menší májky se kromě děvčat stavěli i významným postavám obce, starostovi, faráři nebo učiteli.

Použitý strom byl většinou smrk, jedle nebo borovice. Malé májky byly převážně břízky, které zdobily fábory, stuhy z barevného krepového papíru nebo látkové stuhy, uvázané ve větvích koruny. Do kůry kmene mladí muži vyřezávali ornamentální výjevy, nejčastěji srdce nebo iniciály jména neprovdané dívky, které byly dalším projevem lásky a upřímnosti vůči vyvolené. U ostatních stromů, zejména smrku, se oloupala kůra až po špičku její koruny, aby vynikla bělost kmene a odstranily se veškeré škodlivé síly. Pod korunu se zavěšoval věnec spletený ze smrkového chvojí. Větve koruny zdobily fábory, opět stuhy z barevného krepového papíru, jimiž mohla být opletena i část kmene máje. Dále mohly máj doplňovat výdumky z vajec, šátky anebo obrázky, květiny, zvonky, zrcadélka nebo pochutiny, jako ovoce, cukroví a rovněž lahve s kořalkou. Odvážlivci se mohli ve snaze získat některý z předmětů zavěšených na jejím vrcholku vyšplhat po hladkém kmeni a ponechat si je jako trofej.

            První noc po postavení byla obecní máj hlídána místními mladíky. Protože byla máj chápána jako reprezentační symbol obce, bylo potřeba ji ochránit před poškozením, skácením nebo odcizením. V dolní části kmene se proto obíjela plechovými pásy, obtáčela pletivem nebo zakrývala, například plechem z okapové roury, aby bylo znemožněno ho podetnout nebo podříznout. Kdyby se stalo, že by máji přespolní uřízli vršek nebo ji dokonce ukradli celou a postavili si ji ve své obci, výsměch by vesnici doprovázel po několik let. Pod májí v noci drželi mládenci stráž, která byla příležitostí k různým formám zábavy a veselí, včetně vylévání cestiček. Do rána chlapci před domy s májkou vyhašeným vápnem zředěným vodou psali verše, vzkazy nebo malovali symboly, zpravidla srdce nebo jména na vrata anebo před domy. Vápennou čarou také spojovali domy milenců. Nápisy se nemusely výhradně vztahovat k milostným záležitostem, ale i komentovat a hodnotit charakteristické vlastnosti nebo různé události, které se přihodily obyvatelům domu za uplynulý rok.

Májka patrně stála za vznikem tradice prvomájového polibku. Polibek mohl být odměnou chlapci, který dívce postavil před domem májku. Dívky během noci, kdy se vztyčovaly májky, velmi často bděly, aby se přesvědčily, zda jim mládenci postavili vzrostlé, rovné a zelené stromy. Dodnes se i v některých oblastech líbají páry pod břízou, nikoli pod rozkvetlou třešní nebo jabloní. Pokud dívka do půlnoci nebyla políbena, musela alespoň obejmout a políbit břízu. Políbení pod rozkvetlým stromem mělo dívce zajistit krásu, přitažlivost, plodnost a svěžest po celý rok. Připomenou své vyvolené, že je pro vás tou nejkrásnější můžete ale také dárkovou sadou Jsi nekrásnější.